Písemné zmínky o prvních machovských zvonech nemáme a tedy nevíme, kdy a kým byly odlity a zavěšeny. První zpráva o přestavbě zvonice v roce 1586 svědčí o tom, že když zde stála zvonice, musela být osazena i zvony. V roce 1685 byla tato původní zvonice zvýšena a roku 1821 do ní převěšeny 2 zvony. V roce 1885 při přestavbě chrámu sv.Václava byl zakoupen u firmy Hilzer z Wiener Neustadtu (Vídeňské Nové Město) velký zvon a zavěšen do nové věže kostela. Jeho přesnou váhu neznáme, menší zvon vážil 258 kg, tedy tento nový musel být těžší. Neznáme ani jeho zasvěcení, pouze se lze domnívat, že bylo nejspíše sv.Václavu. Již tehdy byl menší zvon puklý, ale zvonilo se s ním klekání a na mši sv. dále. Až 24.4.1895 při kanonické biskupské vizitaci a biřmování, kdy se zvonilo téměř celý den, pukl docela a už se s ním nemohlo zvonit. Byl tedy sundán zámečníkem Benediktem Plným z Nízké Srbské a odvezen Josefem Koliskem do Police. Odtud byl odeslán firmě Hilzer k přelití. Dne 30.7.1895 byl představeným Janem Šrůtkem přivezen z nádraží do Machova a uschován v chrámové předsíni. Vážil 288 kg, tedy o 30 kg více než předcházející prasklý.
V neděli 11.8.1895 ve 14 hod. bylo slavnostní svěcení nově přelitého zvonu břevnovsko-broumovským opatem ThDr. Bruno Hermannem Čtvrtečkou. Přijel do Machova v doprovodu svého bratra P.Pia Čtvrtečky inspektora panství Police, P.Anselma Hofmanna ředitele gymnasia v Broumově a P. Stanislava Chaloupky profesora gymnasia v Broumově. Očekáváni byli místním farářem P.Metodějem Laudínem, kaplanem P.Sigismundem Bouškou a P. Ambrožem Kozlerem farářem v Bezděkově před dvojitým špalírem od městečka ke kostelu, který tvořily družičky, spolek veteránů s praporem a hudbou, spolek hasičů a množství osadníků. Před kostelem bylo zřízeno podium na němž byl zvon zavěšen ve věšáku, vedle postaven rumpál a nahoře v okně věže byly zavěšeny 2 kladky se silnými provazy. Opat s doprovodem prošel chrámem, vystoupil na podium a promluvil k přítomným příhodnou řeč o hlasu zvonu. Chrámový sbor zpíval žalmy a opat začal zvon obřadně umývat. Pak pomazal sv. oleji zvon na čtyřech místech uvnitř a na sedmi zvenku, sv. křižmem taktéž na čtyřech místech uvnitř. Pak zvon okuřoval a na kadidelnici vložil myrtu a mateřídoušku a postavil kadidelnici pod zvon, aby šel kouř dovnitř. Při latinské světící formuli natíral zvon sv. křižmem. Zvon byl zasvěcen Blahoslavené Panně Marii. Po evangeliu, které zpíval diakon, čekal až bude zvon vytažen na věž, což trvalo pouhých 8 minut. Potom se odebral k hlavnímu oltáři a po zpěvu „Pange linqua“ udělil požehnání Sanktissimem. Po malém občerstvení na faře odjel vyprovázen hudbou, veterány a hasiči do Police.
V roce 1904 Jan Ševců chalupník ve Lhotě čp.8 zřídil v obci Lhotě zvon svým nákladem. Zvon byl objednán u firmy Diepold z Prahy a po dodávce byl zavěšen na kamenném asi 4 m vysokém sloupu v železné otevřené báni. Celkový náklad činil 800 korun. V sloupu byla umístěná soška P.Marie Lurdské zasklená a opatřená lucernou. Sloup se zvonem stojí na pozemku Václava Lecnara chalupníka ve Lhotě Náchodské čp.22. Obecní zastupitelstvo, starosta Josef Dinter a výboři Václav Lecnar a Josef Rotter st. žádali farní úřad, aby zvon byl posvěcen.
Když obdrželi od biskupské konsistoře a vikariátního úřadu dovolení, byla uspořádána dne 26.6.1904 slavnost svěcení. Odpoledne vyšel z chrámu sv. Václava průvod, jehož se zúčastnila celá obecní zastupitelstva z obou Lhot a veliké množství osadníků a cizích lidí, za zpěvu mariánských písní doprovázených hudbou kapely Vincence Dostála. Při tom byl na cestě u čp.11 ve Lhotě Polické posvěcen kříž, který svým nákladem zřídil František Kubeček kovář a jeho manželka Františka za 400 korun. Kříž se sochami sv. Františka a sv. Františky zhotovil v Polici kamenický mistr a sochař Antonín Kricnar. Zvon ve zvoničce byl posvěcen machovským administrátorem P. Metodějem Laudínem OSB a dostal jméno Svatý Jan Křtitel, jehož reliéf nese. Farář měl proslov na téma „Živé napomínám, svátky slavit velím, blesky trhám, smrště mrhám a ukrutnosti z rodin vrhám“. Vzpomněl také dárce zvonu Jana Ševců, který se této slavnosti nedožil. Zemřel totiž 2.6.1904 a prvně mu bylo tímto zvonem zvoněno při skonání a při pohřbu i když zvon ještě nebyl posvěcený. Tento zvon přečkal obě světové války a visí na původním místě dodnes. Zdařilá zvonička se vyskytuje na většině pohlednic z tohoto koutu země a je vděčným objektem fotografů a filmařů.

Přišla však první světová válka a docházelo k rekvírování zvonů v celém mocnářství. Tak došlo i na Machov. Dne 15.11.1916 odpoledne zazněly zvony zdejšího chrámu Páně naposledy. Pak byly sejmuty a odevzdány k roztavení pro válečné účely. Na příštích 8 let zvonice kostela osiřela. V roce 1920 došlo k záboru kostela sv. Václava nově utvořenou církví československou a vliv katolíků na dění v obci téměř ustal. Po navrácení kostela a fary římskokatolické církvi se v listopadu 1924 konala ustavující schůze farní rady katolíků a tam se rozhodl Josef Bittner, chalupník z Machova čp.42, že daruje zvon do sanktusové věžičky kostela. Po poradě z duchovním správcem odjel do Broumova a tam u firmy Oktavián Winter zvon objednal. Zvon o váze 68 kg a průměru 49,5 cm a ladění „a“ byl dodán koncem prosince 1924 a poslední adventní neděli byl od P. Víta Rýdla OSB posvěcen na jméno Svatá Anna. Kmotrou zvonu byla dárcova manželka Anna Bittnerová a družičkami dcery Bohumila a Helena Bittnerovy a Anežka a Marie Dostálovy ze Lhoty čp.71. Zvon byl prozatím zavěšen do velké věže.
Farníci spolu s farářem začali podnikat kroky k pořízení nových velkých zvonů místo rekvírovaných. Na schůzi farní rady 28.12.1924 se usnesli, že budou objednány 2 nové zvony, na které se uspořádá sbírka ve všech přifařených vesnicích. Zástupci farnosti se obrátili na Chrámové družstvo v Pelhřimově, které doporučilo 3 spolehlivé zvonařské firmy, kde lze bez obav získat nové zvony a tak byl vybrán zvonařský závod Richard Herold v Chomutově. Počátkem února 1925 přijel znalec z Chrámového družstva Jar. Dobrodinský dohodnout celou transakci. U jednání byl kromě faráře přítomen též jednatel farní rady Josef Švejdar. Dobrodinský doporučoval pořízení tří zvonů, protože mají lepší souzvuk a tak získal pro tuto myšlenku i Josefa Švejdara. Ten na schůzi farní rady přesvědčil i ostatní členy a tak po přeměření prostoru zvonice, kde se budou muset předělat dřevěné schody vedoucí k hodinám, což slíbil František Winter z Nízké Srbské upravit, bylo dohodnuto pokračovat ve variantě tří zvonů. V lednu 1925 farář Vít Rýdl OSB v doprovodu vždy jednoho člena rady katolíků, navštívil všechny farníky i v přifařených vesnicích a provedl sbírku na pořízení nových zvonů.

Příjem sbírky na zvony obnášel:
Sbírka v Machově.......................................... 4 672,- Kč
Sbírka v Nízké Srbské................................... 2 885,- Kč
Sbírka ve Lhotě.............................................. 1 287,- Kč
Sbírka v Bělém............................................... 1 157,- Kč
Spořitelní knížka Masnar.............................. 200,- Kč
Od místní organisace čsl. strany lidové....... 300,- Kč
Od Čechů nouzínských a pasterkovských... 432,- Kč
Sbírka při svěcení........................................... 187,79 Kč
Půjčka od faráře bezděkovského.................. 5 000,- Kč
Od patronátního úřadu (benedikt.opatství) 9 545,50 Kč
Za staré zvony................................................. 3 873,70 Kč
Úhrnem 29 559,99 Kč

Bezděkovský farář P.Roman Lelek OSB zapůjčil bezúročně 5000,- Kč, které mu potom P.Vít Rýdl splácel, takže prakticky nejmenší zvon celý, daroval místní farář. Paradoxně právě jeho před pěti lety potupně vyvezli radikální farníci z Machova. V únoru 1925 byly prostřednictvím Chrámového družstva v Pelhřimově objednány 3 zvony u Richarda Herolda v Chomutově. Měly být dodány koncem června, ale zpozdila se dodávka suroviny z Hamburku a tak byly dodány až koncem července 1925. Z polického nádraží je přivezl rolník Augustin Kubín do svého statku v Machově čp.49, kde byly uskladněny až do dne svěcení.
Dne 2.8.1925 nadešel slavný den pro Machov, kdy přijel opat Guilelmus Rudolf v doprovodu P.Raymunda Fišera OSB provizora v Broumově, P.Salesia Sommernitze OSB profesora gymnasia v Broumově. Dostavili se ještě P.Václav Bergmann farář z Pasterkova, P.Roman Lelek OSB farář z Bezděkova. Místní farář P.Vít Rýdl OSB odešel v procesním průvodu do statku Augustina Kubína čp.49, kde měl promluvu a chrámový sbor řízený varhaníkem Augustinem Vajsarem zazpíval několik sborových skladeb. V průvodu družiček a mládenců, členů Orla z Machova, z Police a Hronova, hudby, zpěváků a duchovních jel povoz s ověnčenými zvony doprovázený kmotry a kmotrami a ostatními osadníky před kostel. Zde byly zvony přeloženy na připravené lešení, opata uvítala družička Marie Švejdarová z Nízké Srbské čp.36 a básně přednesly Bohumila Bittnerová z Machova čp.42 a Anna Polejova z Nízké Srbské čp.29. Opat Guilelmus Rudolf měl pak celou hodinu trvající řeč, v níž nejprve vyslovil machovským farníkům uznání a podiv, že taková hrstka katolíků sebrala tak značný obnos na pořízení tří nových zvonů. Pak zvony posvětil na jména Svatý Václav, Nejblahoslavenější Panna Maria a Nejsvětější Srdce Páně. Kmotry při svěcení byli: Jan Foglar, Anna Kubínová a Anna Peterová všichni z Machova, Anežka Švejdarová z Nízké Srbské, Antonín Vaiser z Bělého a Anna Nemejtová ze Lhoty. Svěcení trvalo až do 12 hod. Po něm poděkovala družička Anežka Winterová z Nízké Srbské čp.34 světiteli krásnou básní. Na to sloužil opat pontifikální mši sv. zakončenou chvalozpěvem „Bože chválíme Tebe“.
Hned po svěcení bylo započato s vytažením zvonů na věž, které řídil montér Heinze vyslaný firmou Herold. Přijel již 31.7. a připravil za pomoci tesaře Cyrila Vajsara z Bělého potřebné lešení. Lano dodala firma Herold, jeřáb železný s kladkou zapůjčil Alois Svoboda studnař v Bezděkově, druhou dřevěnou kladku zapůjčil František Lemfeld z Bezděkova, kladkostroj stavitel Erber z Police. Dřevěná kladka, ale při vytahování největšího zvonu sv. Václav praskla, zvon, který byl již téměř nahoře, musel být zase spuštěn a kladkou zapůjčenou od pana Svobody znovu vytažen.
Do 16-té hodině byly zvony vytaženy a namontovány tak, že při odjezdu světitele jimi již mohlo býti zvoněno. Jejich zvuk se všeobecně líbil. Tak praví kronikář a vzpomínají i pamětníci. Tři zvony v perfektním souzvuku neměla a dosud nemá, ani Police, takže machovští patrioti mohli být spokojeni a právem hrdí na tento čin.
Největší zvon Sv.Václav měl průměr 97 cm a vážil 502 kg a měl nápis „Sv. Václave nedej zahynouti nám i budoucím“, ladění „a“. Prostřední zvon Bl. Panna Maria měl průměr 81 cm a vážil 307 kg a měl nápis „Sv. Maria, oroduj za nás“, ladění „e“.
Nejmenší zvon Nejsvětější Srdce Páně měl průměr 71 cm, vážil 212 kg a nesl nápis „Nejsvětější Srdce Pána Ježíše, smiluj se nad námi“,ladění „cis“. Byl tedy stále ještě o 60 kg těžší, než současný, který byl pořízen v roce 1991. Všechny měly ještě reliéfní obraz a nápis: „Pořídila farní rada katolíků L.P. 1925“.
Celkové náklady na pořízení, dopravu a zavěšení zvonů činily 29 966,40 Kč, které uhradili farníci a patronátní úřad. Kromě těchto výdajů ještě musel kovář František Petr z Nízké Srbské zhotovit stolici k zavěšení třetího zvonu a převěsit umíráček (sv.Annu) do sanktusové věžičky za 1545,50 Kč. Tento náklad hradili společně Josef Švejdar a Jan Foglar z Machova čp.39. Bohužel radost z dobré věci opět nevydržela dlouho. V II. světové válce byly zvony opět rekvírovány. Pouze některé, zvláště historicky cenné, bylo možno zachránit a tak místní administrátor P.Clemens Antonín Němčík OSB poslal 13.1.1942 žádost k okresnímu úřadu do Náchoda, aby zvony č.1 a č.4 podle soupisu byly ponechány v obci. Jednalo se o největší zvon sv.Václav z roku 1925 a zvon sanktusní sv.Anna také z roku 1925. Ke zvonu č.4 však připsal, že se jedná o zvon s historickou cenou, který byl odlit roku 1763 (na zvonu je 1762) neznámým zvonařem a má starý nápis „TOBIASS FOGLER RICHTARZ SNIEKTERYMA SOVSEDY MIESTECZKA MACHOWA OBECZ NIKOSRPSKA + TENTO VMIRACZEK PRO CZEST A SLAWU BOZZI SPVSOBILI“. Jak došlo k této záměně a kde byl tento zvon umístěn předtím, mi není známo. Písemné prameny mlčí, ale jedno je jisté, že tento zvon nebyl zrekvírován ani v jedné světové válce, zůstal v Machově a dnes visí ve zvonici kostela nepoužívaný. Údajně je prasklý. Je na něm reliéf sv. Ignáce s písmeny I G S a má největší průměr 47 cm a celkovou výšku 37 cm. Hmotnost 85 kg. Je tedy nejstarším dochovaným zvonem v Machově. Dne 6.3.1942 přišlo oznámení z okresního úřadu v Náchodě, že zvon č.4 je od odevzdání prozatím osvobozen. Ostatní musely být odevzdány do Náchoda. Podle obecní kroniky byly dne 18. a 19.3.1942 z věže sejmuty 4 zvony a odevzdány k válečnému zpracování. Vyjmenovány jsou 1. Sv. Václav, 2. Sv. Maria, 3. Nejsv. Srdce Ježíšovo, 4. Sv. Anna. Dne 29.8.1949 se pořizoval soupis kostelních zvonů okupací zavlečených a dosud nevrácených pro biskupství v Hradci Králové a pak ještě jeden v roce 1958 pro kapitulní ordinariát v Hradci Králové, kde jsou tyto zvony znovu vyjmenovány. Tím byla celá záležitost skončena.

Po listopadových událostech roku 1989 bylo možno zase pomýšlet na obnovu zvonů a tak v neděli 20.10.1991 bylo slavné svěcení zvonu Svatý Václav o váze 152 kg a ladění „f“. Pochází ze zvonařské dílny Tomášková-Dytrychová z Brodku u Přerova. Svěcení provedl královéhradecký biskup (dnes už arcibiskup) ThLic. Karel Otčenášek ve spolupráci s náchodským vikářem P. Norbertem Josefem Zemanem OPraem., břevnovským benediktinem P.Janem Josefem Kohlem OSB, administrátorem z Teplic nad Metují P.Karlem Skočdopolem, administrátorem z Police nad Metují P.Jiřím Prokůpkem a ordináři z konsistoře. Uvítání a slavnostní projev přednesl machovský starosta ing. Vladimír Verner. Zároveň bylo také biřmováno 22 machovských farníků.
V současné době ve věži visí ještě zvon, na kterém se odbíjí čas odměřovaný věžními hodinami. Má průměr 39 cm a výšku 30 cm, váha nezjištěna, odhadem do 50 kg. Je laděný do tónu „d“. Na plášti je zobrazen reliéf sv.Václava s nápisem „Sv. Václave oroduj za nás“. Dále je zde reliéf výrobce s nápisem „Ulil Oktáv Winter zvonař v Braunau NR.840“. Další nápis říká, že „Věnováno od občanů obce Žabokrk, 1921“. Není známo, kdy byl do věže zavěšen a odkud pochází. Stejně tak není známý původ zvonu, který nyní visí v sanktusové věžičce místo zrekvírované Svaté Anny.
Větší zvon, svatý Václav byl v roce 2000 vybaven elektrickým vyzváněním firmou Elektrozvon Olomouc – v pondělí 30.10.2000 bylo poslední ruční zvonění. Původně zvon visel nad schodištěm a hodiny odbíjely na něj. Při zavádění elektrického vyzvánění byl přesunut a místo něho byl kvůli odbíjení nainstalován nádražní zvonek.

Z předchozího pojednání vidíte, že události kolem zvonů na Machovsku byly zejména v uplynulém století, velice rušné a také velice smutné. Měly by být pro nás poučením, aby se něco podobného nemohlo nikdy opakovat. Lze jenom doufat, že tentokrát zvony ve věži machovského kostela již zůstanou stále a budou svolávat věřící i nevěřící k bohoslužbám, oznamovat radostné i smutné události v životě farníků a oplakávat ty, kteří již prošli údolím smrti.

(Polický mesíčník 1/2007 autor:Jiří Kohl - upraveno)
 

Webmaster: Tomáš Weissar